Je pozoruhodné, jak pro mnoho lidí konfrontace Evropské unie a vůbec Západu s Ruskou federací začínají víceméně až únorem letošního roku.
Možná také proto, že vládních a provládních úst zní mantra, že imperiální vládce Kremlu napadl zcela nevinnou, demokratickou Ukrajinu, která přes drobné obtíže, směřuje do rodiny spolku nejdemokratičtějších demokratů planety.
Sofistikovaněji je doplňuje mantra zdrcujícího vyobrazení imperiálního Ruska, coby iniciátora války proti (opět nevinné) Gruzii v roce 2008,
sesetřelení civilního boeingu nad Donbasem v roce 2014 a rozpoutání války v Sýrii v roce 2015. V Česku to kořeníme výbuchy ve Vrběticích a přidáváme okupaci v roce 1968.
Jenže, co čert nechce, tyto teze drolí antiteze, které například poukazují na to, že to nebyla Ruská federace, která okupovala ČSSR v roce 1968, ale Sovětský svaz. A ten se rozpadl před 30 lety. A srovnávat Ruskou federaci se SSSR je stejné, jako srovnávat Spolkovou republiku s nacistickou Třetí říší. Pak budeme za jakýmkoliv krokem Berlína vidět, jak se za každým křovím skrývá nostalgický pohrobek nacismu.
Navíc výbuchy ve Vrběticích nejsou dodnes vyřešeny a existuje více verzí, než jen dva superagenti ruské GRU, řekl to ostatně pan prezident, že. A válku v Sýrii dávnou předtím, než do ní vstoupilo Rusko, vedly proti Asadovi opoziční kurdské a zejména islamistické skupiny řezačů hlav, podporované Spojenými státy. Konflikt s Gruzií nezačala ruská armáda, ale, to je fakt blbé, doložila to zpráva OBSE, útok Saakašviliho armády na Severní Osetii a přitom zbombardovaly i zde umístěnou ruskou jednotku. Ostatně sestřelení boeingu, přes mohutnou propagandu, pak doprovázejí spíše dílčí poznatky, že osudnou střelu patrně omylem vypálila ukrajinská armáda.
A ano, v letošním únoru skutečně ruská armáda napadla území Ukrajiny, přičemž se žádný příčetný člověk nemůže z válečných operací radovat. Jenže antiteze hovoří o tom, že se nejedná o jakýsi nový konflikt, ale o pokračování války, která na jihovýchodě Ukrajiny zuří od roku 2014. Násilný převrat (Majdan) proti legitimní vládě a následný zákaz všeho ruského včetně jazyka v zemi, kde minimálně třetina obyvatel tímto jazykem hovoří, musel, světe div se, zákonitě vyvolat odpor. Nejsilněji se projevil v Donbasu a Kyjev proti lidem, kteří převrat neuznali, spustil bezprecedentní "trestnou výpravu" za pomoci armády, dobrovolnických militantů financovaných oligarchy a otevřeně neonacistických band.
Západ popřevratový režim Kyjeva podezřele bleskově uznal a přestože byly některé země (Německo a Francie) ochotny vyjednat dohody k mírovému soužití - Minsk I a Minsk II, tak ty naprosto selhaly, když Ukrajina pod jejich patronátem smlouvy zmačkala a hodila do záchodu. A upřednostnila vojenské řešení "ruské otázky" na svém území, příliš podobné "konečnému řešení" židovské otázky v nacistickém Německu. Důsledkem bylo a je nepřetržité vraždění a tisíce civilních obětí Donbasu, po nichž dnešní, tak citlivé duše, po léta ani apartně nevzdychly.
Povstalecká území Luhanské a Doněcké republiky se pod vojenským náporem neustále zmenšovala a vedla loni Rusko k varování jak Ukrajiny, a především Západu, aby si nezahrávali jak s genocidou ruskojazyčného obyvatelstva, tak s představou Ukrajiny coby člena NATO, a že tak překračují červenou linii. A že pokud tuto situaci, z pohledu Moskvy ohrožující národní bezpečnost Ruska, nenapraví, tak zasáhne. Odpovědí mu byl pouze výsměch a stalo se tudíž, co se stalo.
Tato antiteze, respektive tento jiný výklad nedávných dějin, není o tom, že by se měla schvalovat ruská vojenská invaze, ale o pochopení toho, proč k ní došlo, a zda lze spirálu násilí zastavit.
Nejdemokratičtější demokraté by ostatně měli odpovědět, proč z Ukrajiny emigrovalo 10 milionů Ukrajinců ještě před válkou a zda jim stačí deklarovaná "proevropská" a reálná rusofobní (rasistická) orientace ultranacionalistického, naprosto nejzkorumpovanějšího vedení v Kyjevě. Aniž by brali v potaz charakteristiku režimu, který není ani demokratický, ani nezná ony "hodnoty", o nichž tak rádi hovoří představitelé EU. A zda nakonec spíše oni nepřebírají jakési "hodnoty" Kyjeva v podobě, která se v politickém žargonu nazývá "ukrajinizace". Ta onu spirálu násilí ale nezastaví.
PS. A už jste konečně našli zbraně hromadného ničení v Iráku?
- 2 402 přečtení
- 2 082 přečtení
- 1 322 přečtení
- 1 046 přečtení