Vtipy, vtipné obrázky a černý humor k aktuálnímu dění

Jan Bernat neznal hranic


Jan Bernat neznal hranic
Jan Bernat vždy viděl ženy jako symbol
Jan Bernat na své výstavě U Mánesa
Kreslil do Dikobrazu, Hustleru, Českého deníku a dalších kreslené vtipy
Jeho socha Rohatého Daliho

Mít tátu kontroverzního a mnohdy z mého pohledu geniálního neobjeveného umělce může být frustrující. Když si prohlížím jeho tečkované kresby z 60. let, ihned si vybavuji naší vášnivou diskuzi na téma; co je a není surrealismus. Snažil se mne přesvědčit, že surrealistický obrázek s relevantním podtextem ruší surrealistickou stránku věci, možná má pravdu.

Kdo jiný by měl o svém otci světu poreferovat více, než jeho vlastní syn. Za ta léta jsem se ho (stejně jako stovky jiných) snažil pochopit a to byla chyba. Umělec nesmí být pochopen, protože v momentě, kdy k tomu dojde, podle mě ztratí tajemno, které v nás budí zájem (ano, mluvím o škatulkování). Celé hodiny jsme proseděli před monitorem předěláváním jeho nápadů k úvodu jeho projektu "Ekoporno", mající za cíl zpřístupnit těžce stravitelná témata lidstvu pomocí pornografických a jiných expresivně výrazových prostředků. 

Jan Bernat vidí svět jinýma očima - očima upřímnosti a stoprocentní surovosti. Jeho humor se díky tomu může zdát značně pobuřující a kolikrát i urážející, ale musím se přiznat, že na mě to tak nepůsobí. Vždy se snažím vidět důvod, proč ten či onen sprostý vtip nakreslil a musím říci, že to vidím jako zrcadlo. Je nejsurovějším zrcadlem společnosti, který jsem kdy viděl. Například jednou byl na nějakým bále a zeptal se nějaké nafintěné staré dámy, co si myslí, když se řekne slovo ekoporno. Odpověděla mu, že takové věci jí nezajímají. Pointa je v tom, že když mi to táta tlumočil, nezapomněl na její účet dodat, že sice se o takové věci paní nezajímá, ale pak jde, sedne si na záchod a s klidným svědomím se vysere.

Konec druhé světové války v něm zanechal rýhu

Ve dvou letech byl svědkem náletu, při kterém v Ostravě zahynulo mnoho lidí. Na stromě uhořel katapultovaný letec a na ulicích ležela mrtvá těla. Svět se mu představil v tom nejhorším možném světle. Avšak humorná situace, v podobě přeživších žvýkajících králíků, jakoby ignorujících válečnou vřavu, která právě jeho rodině vzala dům, změnila jeho život.

V obecné škole jeho výkony nebyly nikterak slavné, ale na otázku rodičů, jak mu to jde, odpověděl celkem jasně: "Kreslit umí". Vyrostl v rodině vynálezců, kdy jeho otec i bratr aktivně vynalézali. Otec byl velmi přísný, ale jednou mu řekl: "Vše co tě napadne si zapiš, už tě to nikdy nenapadne". Jo, pane Bernat starší, kdybyste věděl, že díky tomu bude mít váš syn v každém svém ateliéru/obydlí ne stohy, ale nánosy papírů popsaných nápady na humoristické sochy, kresby, poučné umění apod., určitě byste byl dostatečně hrdý.

"Honzo mluv, my chceme spát", tvrdili mu na AVU

Poté, co ho úspěšně vyléčili z koktání se mu život otočil a veškeré své myšlenky a nápady musel svému (ne vždy otevřenému) okolí sdělit již od jinošských let a je jisté, že i po 70ce mu to stále jde. Jeho teorie, symboly a zkratky na záchranu civilizace jsou a budou z mého pohledu vždy aktuální a hluboké čtení.. Ale občas trochu složitější na pochopení (více v Sprostota jako symbol).

Jeho talent podle mě ale vždy zahrnoval kromě kreslení a sochaření i jiné umělecké směry a to takové, které by podle mě do sebe neřekl, například herectví. V pořadu z 80. let, ve kterém vystupuje společně s uvádějící Marií Rottrovou ukázal další neobjevené aspekty svého talentu.

Komunistům se vykreslil jako blázen

Ano, odseděl si, protože kreslil protikomunistické obrázky a měl sestru ve Švýcarsku. Ovšem, svými schizofrenními tečkovanými kresbami přesvědčil komunistický režim, že je blázen a že přijímá signály z vesmíru. Ten ho na základě toho přesunul "pouze" do ústavní léčby psychiatrické kliniky v Bohnicích. Dnes říká, že se nejednalo pouze o protikomunistické kresby ale i protikapitalistické. Například, jak už název napovídá, jeho výstava "Anti war humour porno" si nebrala servítky s žádným režimem. Jeho samozvané jmenování prezidentem WC (Vážného Varování Civilizaci) mluví samo za sebe.

Sprostota jako symbol

Autorovi nikdy nestačilo hledat symboly pouze ve svém umění. Možná k tomu dospěl přirozeně po ohlédnutí se za svým životním dílem - totiž přeměny čehokoliv na symbol. Když někoho zastavil na ulici, byl schopen ho ihned upoutat jakoukoliv maličkostí či detailem na jeho těle s tím, že to či ono je symbol. Například vousy jsou symbolem pro to, že muž se pozná nejen podle toho, že ho má. Na to ho ihned napadla nějaká humoristická socha či malba, a když to nezabralo, nechal si dotázaný udělat třeba portrét.  Táta byl vždy schopný jít se svými nápady za kýmkoliv. Zeman, Babiš, Ransdorf, Ministerstvo vnitra, můj trenér tenisu... Werich o něm prohlásil: "Pane, vy jste blázen, ale pobavil jste mne".

Pro své symboly měl vždy i významové zkratky, které mají sloužit pro snadné zapamatování oněch symbolů. Řekněme si jich pár: FBI - Fascinující bumerangová informace, PAN - Pozitivní Anti Negativnímu, Porno - Pozitivní strategie, což je Realná strategie, kterou bychom měli praktikovat Nonstop, aby výsledný efekt v hledání řešení byl Ok. Nakonec se ještě dovíme, že vše sprosté by se mělo využívat jako symbol, a to proto, abychom si připomínali vše sprosté, co se v našem světě děje.

Jeho nekonvenční přístup k umění a k životu se nikdy nesetkal s dostatečným pochopením, alespoň ne natolik dlouhodobě, aby z něho mohl viditelně profitovat. Ptám se, jak to měli se slávou třeba jiní velcí autoři dávných časů. Musím smutně (ale s hrdým výrazem ve tváři) prohlásit, že se jim dostala až po své smrti. Jestli je to dobře? Nevím, ale s postupujícím věkem mám názor, že být prospěšný světu po smrti je víc, než být prospěšný pouze sám sobě během života.

Jeho věty jako: "Podstata vnímání je vjem kontrastu", "Myslel to sice dobře, ale dělal to blbě", a další mi změnily život. 

Děkuji ti tati, budu tě navždy milovat.

Autoři v článku Jan Bernat
Út, 20/08/2013 - 14:58
Co na to říkáte?
TOPlist