Jiří Bernard: Hlavně soudnost


Úplně první rozhovor pro Kreslený vtip je s českým kreslířem Jiřím Bernardem. S Jiřím Bernardem jsem se setkal v pražské restauraci U tří růží, ve které právě pracoval už na 3. patře tohoto restauračního zařízení. Ihned na mě pozitivně zapůsobila jeho nesmělost a otevřenost. Na jeho kresbě se mi nejvíce líbí jeho cit pro vlastní styl, který si za ta léta vybudoval. Pobavila mě historka, jak jeho první výplatu v Dikobrazu dostal můj otec (Jan Bernat), jelikož si spletli jejich jména. Nosí opotřebenou aktovku s výkresy, na kterou dopadá prach historie českého kresleného humoru.

Měl jste učitele nebo někoho, kdo vás vedl? Pokud ano, co jste se od něj naučil, co vám dal?

Tak já hlavně pocházím z malířiny a ke kreslenému humoru jsem se dostal až pozděj. Na základní škole jsme měli učitele matematiky, který byl malíř a když jsem se něco potřeboval dozvědět, tak jsem chodil za ním a ne za učitelkou malířství, nebo jak se říkalo výtvarné výchově. A pak jsem hlavně chodil do ateliérů pod hlavičkou lidové akademie umění - do Fučíkárny k profesorovi Koukolskýmu, kam jsme opravdu chodili na 6 hodin denně. Ateliéry vedle sportovní haly jsou dokonce do dneška. No a hlavně to byla taková líheň na akademii, protože z tohodle ateliéru chodili na akademii 2 - 3 lidi. Tam jsem se asi naučil nejvíc, ale ne přímo kreslený humor, byla to malba. S kresleným humorem jsem začal až v 90. letech.

Jaká byla vaše první práce v oboru a jak jste k ní přišel?

První práce byla asi na vojně, na které jsem sloužil s Homutou, tvůj táta ho asi bude znát. Takže já jsem na vojně začal vlastně tím, že jsem dělal tabla a podobné blbosti. Ty jsem dělal do šuplíku, tenkrát v tý době. No a první zveřejněnej, to bylo v 70. roce v Divokém Víně, ale vyšlo to v době, kdy už jsem byl v Německu.

Co vás den co den motivuje k další práci?

No motivuje.. Ono teď už mě nejvíc motivuje věk, protože abych ještě něco stihnul tady (smích). Já jsem vždycky dělal takovýhle monstra a teďka na starý kolena jsem se dostal k monumentům. Moje poslední práce byly Pomníky velký, takže jsem se vlastně vrátil ke svému původnímu povolání - což je umělecký kovář. Po 50ti letech jsem zase koval. 

Jaké vlastnosti vám nejvíc dopomohly k úspěchu?

Tam je to těžký. Já vždycky považuju za hrozně důležitou vlastnost soudnost. Aby se člověk nesnažil podstrkávat kdejaký zrůdnosti a byl sám k sobě nějakým způsobem poctivej - aby to vypadalo. Umět nějaký věci vyhodit, ne se snažit prodat všechno, i když je to blbý. 

 Jaké největší ponaučení jste si odnesl?

Já mám takový ponaučení od jednoho kamaráda, který už bohužel zemřel a který také dělal dětské knížky. Ten vždycky říkal: "No, ty můžeš něco udělat blbě, ale představ si, že to budeš mít v tý knížce a ta knížka tě bude strašit na tom trhu třeba 20 let." No a mně se stalo, že byla na trhu 30 let. Mě teda nic nestrašilo, ale tomu člověk pak neuteče takový blbosti, kterou udělal. 

Jací autoři vás oslovili?

Tak v první řadě to byl Štěpán Zavřel, který je opravdu známý ilustrátor žijící v Itálii. No ale tím, že jsem žil venku, tak jsem převážně sledoval ty zahraniční. Mě nejvíc oslovil, a bude to vždycky můj vzor, Ronald Searle, který loni zemřel. Pak Francouzi a z českejch ta stará škola; Renčín, Neprakta atd., prostě ta stará banda, včetně táty vlastně.  

Měl jste jako dítě knížku s humornými ilustracemi?

No to jako každej, tyhle Ferdy Mravence, Pytlíka, Brouka atd. Tady snad ani nic jinýho nebylo. Vždycky to byl ten Sekora no. Naštěstí tady tenkrát nebyly tyhlety disneyovky, který já v podstatě nemám rád. 

Jaká výstava kresleného humoru vás zaujala?

Těch je moc, ale první velká, kterou jsem viděl, to byla tenkrát v Bratislavě. Pak jsem byl v Brees, kde jsem vyhrál nějakou cenu. Byla to velká mezinárodní výstava, kde tenkrát bylo asi 600 autorů zastoupených. Bylo to udělaný zajímavě, bylo to udělaný ve velikánský lodi a bylo to na téma Comfort Sleeping ("Příjemné spaní"), kde byl sponzorem výrobce vodních postelí, takže bylo všechno na bázi vodních postelí, vodních lenošek a vodních křesel a já nevím co všechno. 

Zkuste uvést maximálně deset rad pro ty, kteří se chtějí prosadit jako kreslíři:

No to jsem říkal právě, tu soudnost. Pak jsem si jistej, že v druhé řadě kompozice a pak kresba. Aby trošku vypadala, aby se lidi nebáli detailů, aby prostě uměli udělat ty ruce a aby pozadí odpovídalo. Ale všechno je ta kompozice, takže ta barva je až to další, až to vylepšení. Člověk by se měl nejdřív naučit černobílou a pak jako poctivě kreslit no. Všechno umět nakreslit. A pak samozřejmě k tomu fantazii, protože jsou věci, který neexistujou a musí se nakreslit. 

Zkuste popsat jednu kresbu a jejího autora, která vám leží na mysli:

No to bude zase ten Searle samozřejmě. On dělá hodně se zvířatama, dělá hodně třeba kočky a s těma kočkama veškerý možný situace, který se stanou mezi lidma a těm kočkám dává lidský charaktery, který jsou právě v tom, že jsou kočky takový absurdnější. On tam dělá tu mafii, to jsou kočky, který tam kradou apod. Je to všechno ve formách koček a tím si vlastně člověk uvědomí tu absurditu, že u lidí to všechno připadá normální. A u koček je to fantastickej fór a je to víc polopatě. Jeden má právě takovou párty, raut, kde se všechno sejde včetně těch generálů, mafiánů apod.

Obrázek uživatele Dikobraz

Dikobraz

Dikobraz je komunita humoru. Máme rádi humor, protože uvolňuje napětí a prozrazuje, s kým máte tu čest. Jsme drzí, jsme sví. Společně předcházíme tisícům slov. Šéfredaktorem Dikobrazu je Kryštof Bernat.

Líbilo? Sdílejte a udělejte radost přátelům
Další články s vtipy? Dejte like a dáme vědět!
Nejčtenější články
  1. 2 402 přečtení
  2. 2 082 přečtení
  3. 1 322 přečtení
  4. 1 046 přečtení
Usměj se na Dikobrazu
Přihlas se nebo Klikni a koukej